Péče o štěňátko – příprava a příchod domů
Vybrali jste si pejska, zvolili jste vhodné plemeno, domluvili odběr od chovatele a nyní čekáte, až si nového člena rodiny přivedete domů a nastává otázka, co bude váš pejsek potřebovat nebo co budete potřebovat vy, abyste o něj mohli dobře pečovat. Zde vidíte základní seznam potřebných věcí, který musíte přizpůsobit plemeni, velikosti psa a podmínkám, v jakých budete pejska chovat.
Co připravit před příchodem pejska do rodiny?
Miska na vodu a na krmivo – doporučujeme misku s protiskluzovým dnem z plastu či nerezu.
Krmivo – ze začátku je především důležité, aby štěně nebo pejsek, kterého si pořídíte, neměl náhlou změnu stravy. Pokud chcete krmit jinou značkou granulí, přidávejte nový druh krmení do původního a měňte postupně jejich poměr alespoň po dobu 14-ti dnů.
Pelíšek vhodný k velikosti psa – je dobré, aby měl pes své místo, kam jej můžete odeslat, kde se cítí bezpečně a pohodlně. Malí pejsci mají rádi košíky typu kukaň nebo podobné pelíšky, kde jsou chráněni před průvanem a cítí se bezpečně, velkým psům postačí polstrovaný pelech či deka na vhodném místě.
Vodítko a obojek (náhubek) – v prvních dnech možná vodítko ani obojek nepoužijete, je ale dobré zvykat štěně na nošení obojku a připnuté vodítko dříve, než při první procházce. Volte typ vodících pomůcek dle velikosti psa, ev. typu srsti. Obojek pro štěně by měl být měkký, tedy polstrovaný.U psů, kteří rychle rostou, kupujte věci, u kterých je možné zvětšovat velikost. I vodítko vybírejte dle velikosti psa, krysařík nemůže být voděn na řetězu stejně tak, jako německá doga na tenké šňůrce. Vodítko by mělo být pevné, pohodlné do ruky. Náhubek (košík) budete potřebovat spíš pro střední a větší psy, pro cestu MHD je vyžadován u všech psů, kteří necestují ve schránce. Pro velké psy budete určitě potřebovat jeden košík na období, než pejsek dospěje, definitivní velikost pořídíte v dospělosti. Košík, pokud možno, pejskovi při nákupu vyzkoušejte.
Psí šampón – šampónů určených pro koupání psa je velké množství. Některá plemena jsou na údržbu srsti náročnější a budete potřebovat i další psí kosmetiku, např. balzám pro usnadnění rozčesávání srsti apod.
Kartáč nebo hřeben na vyčesávání srsti – stejně tak, jako na ostatní ošetření, i na vyčesávání by si měl pejsek zvykat již od štěněte. V období, kdy je štěněčí srst nahrazována vyzrálou dospělou srstí, dochází k silnějšímu línání. Kvalitu hřebene nebo kartáče přizpůsobte plemeni, pro některé typy srsti se hodí vyčesávací rukavice. I nelínavá plemena, kterým je nutné nechávat srst pravidelně upravovat, je vhodné pravidelně rozčesávat. Hračky odpovídající velikosti – prevence!!! Přemýšlejte u hračky, jestli a jak se bude ničit. Jak moc váš pes žere cizí nestravitelné předměty. Může mu jít doslova o život.
Přepravku či pásy do auta – pro malé pejsky budete potřebovat pro pohodlné a bezpečné cestování, ať již autem nebo MHD, přepravku nebo cestovní tašku. Nové předpisy o silničním provozu upravují podmínky, za jakých smí pes v autě cestovat, jde o bezpečnost vaši, ale i jeho. Při prudkém zabrždění či nárazu je tak pes ochráněn vymrštění do prostoru.
Jméno – důležitou věcí je i výběr jména. Jméno by se vám mělo nejen líbit, ale mělo by se i dobře vyslovovat, obsahovat znělé souhlásky a mělo by se moci zkrátit tak, aby se dalo v případě potřeby rychle a rázně vyslovit, což později jistě oceníte.
Odběr pejska od chovatele a příchod domů – máte tedy připraveno vše potřebné a jedete si pro pejska. Prohlédněte si prostředí chovu, vyptejte se chovatele na rodiče, stáří a vývoj štěněte. Důležité je zjistit, čím bylo štěně doposud krmeno, zda bylo odčerveno, vakcinováno a zda již neprodělalo nějaké onemocnění. Je-li to možné, nechte si ukázat rodiče. Můžete tak odhadnout, jak bude pejsek v dospělosti vypadat. Pokud budete vybírat štěně z více sourozenců, snažte se vybrat jedince s vyrovnanou povahou, tedy takového, který se před vámi nebude krčit v koutku a ani takového, který se po vás ihned agresivně vrhne. Nenechte se také ovlivnit zachranitelským pocitem, že „ten nejmenší je takový chudáček, tak si ho vezmeme“ nebo „byli v tak hrozných podmínkách, že jsme si je chtěli vzít všechny“. Vybíráte si kamaráda na mnoho let a měli byste jeho výběr dobře zvážit.
Doporučujeme odebírat štěňata minimálně týden po první vakcinaci, tedy minimálně ve věku 7 týdnů, lépe i později, ne však déle jak ve 14 týdnech, v tomto věku je již většinou ukončena tzv. fáze socializace a přivykání na novou smečku, jiné prostředí, rytmus života apod. bývá často velmi komplikované. Při odběru byste měli v každém případě dostat očkovací průkaz s potvrzeným očkováním a záznamem o proběhlých odčerveních. Běžně bývá podepisována i kupní smlouva.
Odběr štěněte od chovatele a jeho převoz do nového domova je jistě určitým stresem, který je třeba co nejvíce minimalizovat. Přizpůsobte tomu tedy délku i způsob cestování.
Je vhodné, abyste mohli být několik prvních dnů s pejskem doma. Při příchodu jej nechte, ať se v klidu seznámí s novým prostředím, přizvat k tomu celou rodinu není zrovna nejlepší nápad. První dny a především noci mohou být trochu dramatické, chce to ale pevné nervy, pokud si štěně zvykne, že si na vás vymíní např. svými nekonečnými hlasovými projevy ústupky hned od začátku, můžete s tím později velmi silně bojovat. Platí pravidlo, co nechcete, aby dělal v budoucnu, nedovolte mu hned od začátku.
Teď už jsme se pomalu dostali k výchově. Toto velmi široké téma však vyžaduje samostatný článek. Obecně lze říci, že hlavní zásadou při výchově pejska jakékoliv velikosti a rasy je důležitá trpělivost a důslednost. Při výchově
myslete na to, že je důležité přimět psa, aby udělal to, co chcete, třeba i pomocí vodítka či jiných pomůcek a mohl tak dostat pochvalu či nějaký ten pamlsek a ne ho potrestat za to, co neudělal správně. Násilí je při výchově pouze krajní prostředek. Aby měl trest správný účinek, je třeba, aby přišel v době, kdy pes nežádoucí činnost provádí a nejlépe tak, aby si trestání nespojil přímo s vámi osobně.
Kromě správné výživy, pravidelného venčení a výchovy je třeba pejskovi věnovat i pravidelnou péči. Důležitá je především prevence – očkování, odčervení, ale i pravidelná péče o uši, oči, srst a kůži, tlapky, drápky a celkovou psychickou pohodu vašeho psího kamaráda.
Nároky na majitele – DŮLEŽITÉ !
Americký stafordšírský teriér není vhodný pro každého člověka a pro každou příležitost. Jeho fyzický fond a zděděné vlastnosti ho sice předurčují být dobrým společníkem rodiny a ochráncem majetku, jeho výchova však vyžaduje mnohem více trpělivosti a důslednosti, než výchova jiných plemen. Pokud nemáme čas a trpělivost amerického stafordšírského teriéra vychovávat, neměli bychom si ho nikdy pořizovat !!! Již od útlého věku potřebuje láskyplný fyzický kontakt se svým pánem a se členy rodiny. Rozhodně špatně snáší umístění v kotci zastrčeném za domem nebo odlehlé parcele, kde vidí člověka jen několik minut denně. Každý budoucí majitel AST si musí uvědomit jednu velice závažnou věc: starší AST je z důvodu své povahy prakticky neprodejný. Není jako německý ovčák, kterého lze, pokud se nevyvedl podle našich představ, kdykoliv prodat. Americký stafordšírský teriér si velmi špatně zvyká a při přesunu k novému, často nezkušenému, majiteli, může působit značné obtíže. Ten, kdo uvažuje o koupi AST, by si měl nejdříve rozmyslet zda je schopen a ochoten mít ho po celý jeho život, a zda je schopna a ochotna s ním žít i jeho rodina. Americký stafordšírský teriér nemůže být pes pouze jednoho člověka a nezvykne-li si respektovat i další členy rodiny, dojde i při nejobyčejnějších životních situacích (onemocnění majitele, dovolená) k vážným komplikacím. Není-li celá rodina rozhodnuta AST s láskou a trpělivostí přijímat a vychovávat, je lépe si ho vůbec nepořizovat. Dobře vychovaný a vycvičený AST je nejlepším kamarádem připraveným položit za své pany život, nevychovaný a zkažený je však vysoce nebezpečný!!! Soužití s ostatními živými tvory AST se těžko trvale snáší s jedinci jiných plemen psů i s příslušníky vlastní rasy. Společně lze trvale držet pouze pár – psa a fenu. I mezi nimi často dochází k zápasům o prvenství. Po jistou dobu se snáší matka s dcerou nebo dva sourozenci z vrhu. Při dosažení dospělosti však většinou (v době kolem druhého roku věku) dojde ke konfliktům, které jsou překážkou jejich dalšího soužití. Je bezpečnější AST ustájit odděleně od jiných psů.
Nároky na potravu
V prvních dvou letech života má AST vyšší nároky na množství a kvalitu krmení. Pro dobrý vývoj své silné kostry a mohutného svalstva vyžaduje značný přísun bílkovin a minerálií – mnohem vyšší než jiné plemeno stejné velikosti. Většinu své kohoutkové výšky naroste zhruba do stáří 6-7 měsíců. Později se výška mění jen málo, ale především mohutní kostra a přibývá objem svalů. Mladému rostoucímu americkému stafordšírskému teriéru je třeba dávat především dobře stravitelnou potravu bohatou na bílkoviny , fosfor a vápník v neomezeném množství. Je ideální, můžeme-li psu zajistit stálý přístup ke krmení a vodě. Štěně si pak beze žrádlo tak často, jak samo chce, nehladoví, nepřejídá se, lépe krmivo tráví a tedy i využívá. Krmíme-li kompletní suchou stravou, volíme nejlepší světově osvědčené značky bez obsahu sóji, určené rostoucím mláďatům velkých plemen psů (obsah bílkovin 28-30%). Spotřeba kompletního krmiva se pohybuje kolem půl kg denně. Jakmile náš AST dorostl do své výšky (asi sedmý měsíc stáří), musíme změnit jeho výživu. Omezíme přísun bílkovin (asi na 22-24%), mírně přidáme energetickou složku (tuky a cukry) a neustále udržujeme vysoké množství minerálií. V tomto věku již organismus nepotřebuje látky podporující jeho růst, ale pomáhající jeho zrání. Kosti končetin již nerostou tak rychle do délky, začínají se do nich ukládat minerální látky, zvyšuje se jejich váha a pevnost. Klouby dozrávají a tvarují se pro celý budoucí život psa. Pokud mladému psu neustále dodáváme potravu podporující jeho růst, nedáváme kostře možnost vyzrát a narušujeme potřebnou rovnováhu všech látek v těle. Typickým znakem takového „překrmení“ kvalitní stravou je bolestivost dlouhých kostí a kloubů, kulhání, neochota k pohybu a často i apatie. Léčení takto nerozumně praktikované výživy mladého psa je zdlouhavé a finančně nákladné. Jeden a půl až dva roky starý pes může být považován za fyzicky dospělého. Nemusíme se obávat, že výživou negativně ovlivníme vývoj jeho kostry a psa tedy krmíme především s ohledem na momentální potřeby. Spotřeba krmiva je různá podle nároků, které na psa máme. Pes ve výkonu nebo během zimy umístěný v kotci potřebuje vysoce energetickou stravu ve větším množství. Žijícímu v bytě a chodícímu jen na kratší procházky stačí jen „lehčí“ krmivo, denně asi v množství 200-250 g suché směsi na 10 kg jeho živé váhy. Čtyř-až-pětiletý pes je již velmi skromný a při dobrém, teplém ustájení jsou jeho nároky na výživu malé. Pokud není používán k práci, spokojí se i s krmivy horší kvality a nižším obsahem bílkovin.